"Škola života". Byla by to radostná, přirozená instituce, kde by se děti učily všemu, co je užitečné pro život, v souladu s jejich věkem a možnostmi.
Co by měla mít:
Přírodní prostředí: Musela by mít zahradu, kde by děti pozorovaly přírodu, rostliny a zvířata. Učení by probíhalo na čerstvém vzduchu.
Názornost a smyslové pomůcky: Vše, o čem se mluví, by děti měly vidět, slyšet a dotknout se toho. Velké obrázky a modely by byly nezbytné pro názorné poznávání světa (Orbis Pictus).
Domácká atmosféra: Mělo by to být přátelské a láskyplné prostředí, kde se dítě cítí bezpečně.
Forma výuky:
Vševýchova (Pampaedia): Učení všeho, co je podstatné, ale přiměřeně věku. Výuka by probíhala hravou a zábavnou formou.
Pravidelnost a řád: Den by měl mít jasný režim střídající hru, práci a odpočinek, aby se dítě navykalo na ukázněnost.
Výchova smyslů: Systematické rozvíjení všech smyslů (chuť, čich, hmat, zrak, sluch) jako základ pro pozdější rozumové poznání.
Rytmus a hudba: Využití písní a rytmu k zapamatování a osvojení si poznatků.
(Dětská zahrada) – by byla místem pro seberozvoj a symbolickou hru. Škola by měla dítěti pomoci odhalit vnitřní jednotu všeho bytí skrze aktivní činnost.
Co by měla mít:
Symbolická architektura: Ideálně by měla mít uprostřed místnost pro společnou hru a kruhové aktivity, symbolizující jednotu.
Dary (Gifts): Sady didaktických pomůcek (míče, kostky, válečky) určené pro specifický rozvoj smyslů, prostorového vnímání a poznávání barev a tvarů. Dary jsou neměnné a podstatné.
Zaměstnání (Occupations): Materiály pro tvůrčí činnost (hlína, písek, papír, provázky) umožňující dětem transformovat a vytvářet, čímž se rozvíjí manuální zručnost a kreativita.
Zahrada: Absolutně nezbytná pro zahradničení a péči o živé věci, což učí dítě vztahu k přírodě a rytmu života.
Forma výuky:
Hra je práce: Hra je nejvyšší formou dětského vyjádření a je nutné ji respektovat. Hra je vnitřně motivovaná a samočinná.
Kruhové hry a písně: Společné aktivity v kruhu pro rozvoj sociálních dovedností a symbolického myšlení.
Princip jednoty: Všechny činnosti by měly vést dítě k pochopení souvislostí a jednoty světa.
Rola učitele: Učitel je spíše zahradník, který pečuje o rostlinku (dítě), ale nezasahuje násilně do jejího růstu.
Dům dětí (Casa dei Bambini), by byla především připraveným prostředím pro svobodnou volbu a samostatnou práci. Jejím cílem je pomoci dítěti k psychickému rozvoji a nezávislosti.
Co by měla mít:
Připravené prostředí: Prostor by měl být esteticky příjemný, dokonale uspořádaný a přizpůsobený velikosti dětí (nízké police, lehké židličky, malé nástroje). Každá věc má své místo.
Montessori didaktické pomůcky: Speciálně navržené materiály pro senzorický rozvoj, praktický život, matematiku a jazyk. Tyto pomůcky obsahují kontrolu chyby, což umožňuje dítěti samostatně se opravovat a učit.
Prostor pro praktický život: Dětská kuchyňka, úklidové náčiní, pomůcky na zalévání rostlin – aby se děti mohly zapojit do smysluplné práce (mytí, zametání, oblékání).
Forma výuky:
Svobodná volba práce: Dítě si samo volí, s jakou pomůckou a jak dlouho bude pracovat, v rámci stanovených pravidel. To vede k rozvoji koncentrace a vnitřní disciplíny.
Polarizace pozornosti: Proces, kdy dítě pracuje s pomůckou tak intenzivně a soustředěně, že se stává imunní vůči vnějšímu rušení.
Rola učitele ("Dirigenta"): Učitel (průvodce) nevede frontální výuku, ale je pozorovatelem. Ukazuje dětem, jak s materiály pracovat, a poté ustupuje, aby umožnil samostatnou práci.
Individuální tempo: Každé dítě se učí vlastním tempem; neexistuje společné hodnocení nebo porovnávání.
No comments:
Post a Comment